Pohrdám pocitem sond klystýru v mém konečníku

Nejsem fanoušek pocitu sond klystýru v mém konečníku. Je to zvláštní pocit, takový, který nemohu docela popsat. Jeho chladný a invazivní, sondující hluboko do míst, kam nepatří. Je to pocit, který mě cítí zranitelnou a odhalenou a vůbec se mi to nelíbí. Ale jako pacient vím, že je to nutné. Jsem tady v nemocnici, ležím na vyšetřovacím stole a čekám, až doktor dokončí své vyšetření. Vedle mě sedí moje máma, pevně mě drží za ruku. Vždy tu pro mě byla, přes tlustou a tenkou. Ona má skála, můj podpůrný systém. A teď tu se mnou, když podstupuji tuto nepohodlnou zkoušku. Ale, i když nesnáším pocit sondy klystýru v konečníku, nemohu se nevzrušit pohledem na prsty lékařů, které zkoumají můj kretén. Je to zvláštní fetiš, vím. Ale je to ten, kterému nemohu pomoci.